Dasty

Když vám po 17 letech společnýho života umře pes, je to jako kdybyste ztratili člena rodiny.

Trochu netradiční Valentýn

Nejdřív jsem přemýšlela, jestli Valentýna vůbec slavit. Všichni se v poslední době pořád ohánějí tím, jak je slavení tohohle svátku trapný, komerční a já nevím co ještě. Myslím, že mají částečně pravdu. Co je ale špatnýho na tom, využít toho svátku jako příležitosti udělat tomu, koho milujeme, radost?


Dárky typu spodní prádlo a plyšáčci už mi přišly trochu ohraný. Chtělo to něco originálního, netradičního a třeba i něco, co s Valentýnem až tak nesouvisí. Moc mi s tím pomohla moje spolubydlící Ivča. Motokáry. To bude něco. Zvlášť pro kluka jako je Martin, kterýmu ježdění autem v Brně celkem chybí.


Pak už jen stačilo udělat rezervaci, aby nebylo plno a jít na věc. Myslím, že se mi dárek celkem povedl, Marťa měl očividně radost a já ještě větší, že jsem ho mohla něčím potěšit :).

Btw, ježdění na tom prdítku není vůbec tak jednoduchý, jak to vypadá a člověk se u toho i celkem zapotí. Hlavně ty ruce bolej.

Beowulf

V týdnu od 6.-12.12. byly všechny filmy v Pallace cinemas za 50 korun. Bohužel jsem opět podlehla nátlaku, (nemám vůbec pevnou vůli, ach jo), a šla jsem do kina na film, který jsem už předem odsoudila. V ukázkách vypadal totiž fakt trapně. Milovníci Pána prstenů a podobných... ehm, mě už jistě teď odsoudili ;).

No. Ač to dělám nerada, musím uznat, že Beowulf nakonec nebyla až taková kravina, jak jsem si původně myslela. Dokonce mě i celkem mrzí, že jsem ho neviděla v 3D kině, pro které byl tento film původně koncipován. Některé scény by určitě byly ještě mnohem lepší. Zajímavá je grafika tohoto filmu. Herci mi dost připomínali postavičky z počítačových her. Až pak jsem se dočetla, že byli nasnímáni a grafici pak s nima mohli ve filmu dělat divy.

No, nevím teda nakolik filmaři čerpali z německé legendy o Beowulfovi, protože jsem ji nečetla, ale nakonec se mi film celkem líbil. Děj měl spád a hlavní hrdina na konci umřel, což oceňuju, protože nemám ráda happy-endy. A taky Beowulf měl pěkný tělo, tak jsem se měla celý film aspoň čím kochat ;).

30 dní dlouhá noc

Po dlouhé době jsem šla na horror do kina. A musím říct, že dojem z filmu byl víc než dobrý. Samozřejmě, že hodně k tomu přispělo i to, že v hlavní roli byl Josh Hartnett, můj nej herec už někdy od 15 :). Ještě něco k ději filmu. V podstatě jde o to, že v městečku, kde se děj odehrává, trvá noc 30 dní, protože je za polárním kruhem. Toho využijí upíři, kteří se snaží celé město zlikvidovat. Takhle to asi vypadá dost trapně Hollywoodsky, ale věřte, že skutečnost je jiná. Nejlepší je, že upíři mají normální lidskou podobu, až na oči a zuby a vypadají tím o to děsivěji a reálněji. Všem vřele doporučuju, mně se film líbil hodně. Na závěr pár obrázků z filmu pro lepší představu:).

Nabeul 2007

Tak nějak mě napadlo, že by stálo zato, zdokumentovat mojí a Martínkovu dovolenou, kterou jsme strávili společně v Tunisu třetí týden v září. Tedy jet na dovolenou bylo hlavně moje přání, Martin se po velice mírném naléhání zcela dobrovolně podrobil :D. Viď, Prtě... :)

Jeli jsme poměrně pozdě, protože Prtě měl ještě brigádu v Grisoftu (skrytá reklama, chi :), já pak zase praxi a dřív to prostě nešlo. Tím pádem pro nás připadaly v úvahu už pouze destinace, kde je ještě v září teplo, tzn. sever Afriky nebo Turecko. Řídili jsme se hlavně cenou a tak jsme zvolili Tunisko.

Na cestu jsme, poučeni z předchozích dovolených, táhli lahev vodky, abychom předešli střevním potížím. Z praktických důvodů jsme ji samozřejmě přelili do malé petlahve. Každý den poctivě ráno a večer pořádného panáčka. Byl to ale hnus, to vám řeknu, viď Marťo :).

Abychom si trochu zpestřili válení na pláži u moře a u bazénu v hotelu, rozhodli jsme se obětovat víc jak půlku svých peněz, co jsme měli, na výlet do třech měst. Tunis, Sidi-bou-Sayid (to je jedno město, ne tři ;o) a Kartágo. Všechny tři města byly úžasný, ale kdo mě aspoň trochu zná, musí vědět, že můj obdiv náleží Kartágu, městu Hannibala a cíli pomsty Římanů za Punskou expanzi.














Za zmínku určitě stojí tamní doprava, fungující na principu, "Kdo víc troubí, ten má přednost!" a "Ten chodec už tam ležel, vážně..." Jo a taky značky...no, některý jsme fakt nepochopili...



No, vrátila bych se hned. Jen by mě zajímalo, co v Tunisku znamená slovní spojení "Pes-a-pes", protože to nám pořád říkala paní uklizečka. Doufám, že nebyla Češka a neříkala nám, co si o nás myslí :D.

Taky jsme si samozřejmě přivezli několik suvenýrů. Krásné dřevěné šachy s kovovými odlitými figurkami, které vlastně nemají žádnou vadu až na to, že jim chybí král. A taky šíšu (teda vlastně dvě, ale teď už zase jen jednu, protože se jedna rozbila...). A taky africký bubínek, který můj táta používá jako děsně vtipný budík, když mě chce ráno vypudit z postele. Dárky za všechny prachy, fakt...

Celkově super dovolená, škoda jen, že Tunisani jsou takoví bordeláři...

Prodaná nevěsta

V sobotu jsme se po dlouhé době vydali s Martinem do divadla. Martin je můj přítel. Oslovuji ho různě, nejčastěji prtě, miláčku nebo šmoulinko. To jen abych předešla případným nejasnostem :). Když jsem se ho totiž ptala, jak chce, abych ho oslovovala na svém blogu, tak tvrdil, že je mu to jedno... Tak se vyřádím... :P.

Ale abych se dostala k tomu divadlu. Šli jsme do Janáčkova divadla na operu Prodaná nevěsta. Na opeře jsme ještě ani jeden z nás nebyli, ale moc se nám představení líbilo. Měla jsem strach, že nebudu rozumět textu, ale naštěstí jsme měli operu s titulkama, které běžely nad oponou :). Trochu mě rozladil jeden pán, co seděl přede mnou a pořád se opíral zádama do sedadla a drtil mi nohy. Před začátkem představení jsem taky měla trochu stresy, protože službu vypověděly obě dvě žehličky, kterými jsem chtěla zkulturnit můj a Martinův slavnostní oděv. Poté, co nám díky žehličce několikrát vypadly pojistky jsem se naštvala a vykašlala se na žehlení. Naštěstí jsme vypadali i bez žehlení celkem rozumně.

Opera trvala tři hodiny včetně přestávky. Docela jsem obdivovala rodiče, co seděli se svými ratolestmi před námi, že je zvládali. Byli to totiž kluci ve věku cca 5-6 let. Nejsem si úplně jistá, jestli svoje děti budu tahat v tomhle věku na operu.

Hezkou kulturní vložkou představení byl provazochodec, před jehož uměním smekám.

Po opeře jsme zašli s prťátkem do Aloha baru na míchaný drink. Martin vypadal v obleku v baru jak zámožný podnikatel :P. Doporučuju drinky Matrix a Madagaskar :)

Cestu domů jsme šli pěšky, protože nám ujela poslední šalina a do příjezdu rozjezdu bylo ještě dlouho. No, my jsme vlastně střídavě běželi a hopsali a pak zase šli.

Celkově strašně fajn večer :))