Nabeul 2007

Tak nějak mě napadlo, že by stálo zato, zdokumentovat mojí a Martínkovu dovolenou, kterou jsme strávili společně v Tunisu třetí týden v září. Tedy jet na dovolenou bylo hlavně moje přání, Martin se po velice mírném naléhání zcela dobrovolně podrobil :D. Viď, Prtě... :)

Jeli jsme poměrně pozdě, protože Prtě měl ještě brigádu v Grisoftu (skrytá reklama, chi :), já pak zase praxi a dřív to prostě nešlo. Tím pádem pro nás připadaly v úvahu už pouze destinace, kde je ještě v září teplo, tzn. sever Afriky nebo Turecko. Řídili jsme se hlavně cenou a tak jsme zvolili Tunisko.

Na cestu jsme, poučeni z předchozích dovolených, táhli lahev vodky, abychom předešli střevním potížím. Z praktických důvodů jsme ji samozřejmě přelili do malé petlahve. Každý den poctivě ráno a večer pořádného panáčka. Byl to ale hnus, to vám řeknu, viď Marťo :).

Abychom si trochu zpestřili válení na pláži u moře a u bazénu v hotelu, rozhodli jsme se obětovat víc jak půlku svých peněz, co jsme měli, na výlet do třech měst. Tunis, Sidi-bou-Sayid (to je jedno město, ne tři ;o) a Kartágo. Všechny tři města byly úžasný, ale kdo mě aspoň trochu zná, musí vědět, že můj obdiv náleží Kartágu, městu Hannibala a cíli pomsty Římanů za Punskou expanzi.














Za zmínku určitě stojí tamní doprava, fungující na principu, "Kdo víc troubí, ten má přednost!" a "Ten chodec už tam ležel, vážně..." Jo a taky značky...no, některý jsme fakt nepochopili...



No, vrátila bych se hned. Jen by mě zajímalo, co v Tunisku znamená slovní spojení "Pes-a-pes", protože to nám pořád říkala paní uklizečka. Doufám, že nebyla Češka a neříkala nám, co si o nás myslí :D.

Taky jsme si samozřejmě přivezli několik suvenýrů. Krásné dřevěné šachy s kovovými odlitými figurkami, které vlastně nemají žádnou vadu až na to, že jim chybí král. A taky šíšu (teda vlastně dvě, ale teď už zase jen jednu, protože se jedna rozbila...). A taky africký bubínek, který můj táta používá jako děsně vtipný budík, když mě chce ráno vypudit z postele. Dárky za všechny prachy, fakt...

Celkově super dovolená, škoda jen, že Tunisani jsou takoví bordeláři...

Prodaná nevěsta

V sobotu jsme se po dlouhé době vydali s Martinem do divadla. Martin je můj přítel. Oslovuji ho různě, nejčastěji prtě, miláčku nebo šmoulinko. To jen abych předešla případným nejasnostem :). Když jsem se ho totiž ptala, jak chce, abych ho oslovovala na svém blogu, tak tvrdil, že je mu to jedno... Tak se vyřádím... :P.

Ale abych se dostala k tomu divadlu. Šli jsme do Janáčkova divadla na operu Prodaná nevěsta. Na opeře jsme ještě ani jeden z nás nebyli, ale moc se nám představení líbilo. Měla jsem strach, že nebudu rozumět textu, ale naštěstí jsme měli operu s titulkama, které běžely nad oponou :). Trochu mě rozladil jeden pán, co seděl přede mnou a pořád se opíral zádama do sedadla a drtil mi nohy. Před začátkem představení jsem taky měla trochu stresy, protože službu vypověděly obě dvě žehličky, kterými jsem chtěla zkulturnit můj a Martinův slavnostní oděv. Poté, co nám díky žehličce několikrát vypadly pojistky jsem se naštvala a vykašlala se na žehlení. Naštěstí jsme vypadali i bez žehlení celkem rozumně.

Opera trvala tři hodiny včetně přestávky. Docela jsem obdivovala rodiče, co seděli se svými ratolestmi před námi, že je zvládali. Byli to totiž kluci ve věku cca 5-6 let. Nejsem si úplně jistá, jestli svoje děti budu tahat v tomhle věku na operu.

Hezkou kulturní vložkou představení byl provazochodec, před jehož uměním smekám.

Po opeře jsme zašli s prťátkem do Aloha baru na míchaný drink. Martin vypadal v obleku v baru jak zámožný podnikatel :P. Doporučuju drinky Matrix a Madagaskar :)

Cestu domů jsme šli pěšky, protože nám ujela poslední šalina a do příjezdu rozjezdu bylo ještě dlouho. No, my jsme vlastně střídavě běželi a hopsali a pak zase šli.

Celkově strašně fajn večer :))